Skauti Pohořelice
Vážení příznivci skautingu v Pohořelicích,
náš oddíl ve spolupráci s městem Pohořelice pořádá již po 3. akci Dobrý skutek, tedy ÚKLID NAŠEHO MĚSTA.
Budeme moc rádi, když nám pomůžete prospět našemu okolí!!!
Odměnou nám všem budou špekáčky a příjemné posezení s MášČasBandem
Těšíme se na vás!
Dne 22. 2. slaví svátek všichni skauti a skautky. Je to den, kdy se narodili zakladatel světového skautinu Robert Baden-Powell a jeho žena Olave Baden-Powell, zakladatelka dívčího skautingu.
Dnes si tento „Den Vzpomínání“ užily holky z našeho oddílu. V průběhu akce se dozvěděly o světové organizaci skautek WAGGGS, jak vypadá její znak a poskládaly si jej z lentilek. Kreslily jsme také stromy a zamýšlely se samy nad sebou. Popíjely jsme kakao a zahrály si i piškvorky, honičku a speciální foukanou. Dnešní akce se i v malém počtu líbila a moc jsme si ji užily.
Přejeme všem skautkám po celém světě vše nejlepší k dnešnímu svátku.
Naše výprava na lodě započala pátečním zahajovacím táborákem. Bohužel se konal na novém tábořišti, protože na tom starém se uhnízdil nějaký bezdomovec. A tak jsme tedy byli v zahrádkářské kolonii za mostem přes řeku Jihlavu. Táborák se vydařil a při té příležitosti tři kluci z Pand přestoupili do Sokolů. Konkrétně to byl Martin, Adam a Milda. My, Sokoli, jsme na místě přespali a ostatní děti šly domů.
Druhý den ráno, když jsme se vzbudili, jsme si vzali mokré spacáky a přenesli je do klubovny, aby uschly. Mezitím jsme si věci balili do ‚loďáků‘ a převlékali se do plavek. Když byli spacáky suché, nasedli jsme do aut a přejeli do Ivančic, odkud jsme po nafouknutí lodí vyrazili. Konkrétně jsem jela já, Metoděj, Cukřík, Oliver, Mauglí, Adam, Martin, Pavel, Gábi, Terka a Wurst, který dříve chodil do skautu v Pohořelicích a patřil společně s Gábim mezi zakladatele družiny Sokolů. Všichni měli nevím proč hrozně moc energie, a tak jsme s Metem zůstali poslední. Nám to ale nevadilo, protože jsme měli svoje vlastní tempo a rytmus pádlování. Tak jsme pluli a pluli a pluli, mezitím jsme přenášeli lodě přes dva splavy, až jsme našli nějaké tábořiště, kde jsme přespali.
Třetí den ráno mě bolely ruce a zadek ze sezení na tom tvrdém sedátku. Dali jsme si snídani a opět vypluli. Když jsme tak pluli, to ticho mě začalo užírat. Tak jsem si začala zpívat. Met se ke mně přidal a oba jsme se rozesmáli nad tím, jak příšerně to znělo. Za chvíli nám ostatní zmizeli z dohledu. Asi půl hodiny jsme pluli sami a bylo tam příjemné ticho. Tak jsme v klidu jeli, občas si něco řekli, ale hlavně jsme nikam nespěchali. Za zatáčkou jsme viděli ostatní, jak na nás čekají, tak jsme trochu přidali, bychom je alespoň trochu předehnali. To se povedlo a asi dvacet sekund jsme pluli jako první.
Chvíli po tom jsme dopluli na splav ve Cvrčovicích. Oddechla jsme si, že konečně vidím nějaké povědomé místo. Lodě jsme snesli zase dolů a vypluli na poslední krátký úsek naší cesty. Trvalo to opravdu asi jenom deset minut, ale Metovi se udělalo špatně a tak hned po vylodění odjel domů. Na břehu jsme umyli a vyfoukli lodě, nechali uschnout vesty a povyhazovali odpadky a prázdné flašky.
Potom jsme se odebrali do klubovny, odkud jsme mohli kdykoliv odjet domů. Tak jsem zavolala mamce a ona pro mě poslala taťku. 🙂 Myslím si, že výlet se velmi vydařil. Doufám, že na výpravy budeme jezdit tak často, jak to bude možné.
Aduš
Dne 22. 5. 2016 jsme se vydali se skautským oddílem z Pohořelic na menší výpravu z Vranova do Lelekovic. Na cestě jsme si zahráli plno her a užili spoustu zábavy. Dokonce se nám podařilo i na chvíli se ztratit. To se ale zanedlouho změnilo a směle jsme pokračovali dále. Navštívili jsme proslulé Lelkovadlo, kde jsme zanechali svoje lelky, aby nás po celý rok neodrazovali od práce, a kde jsme taky poobědvali. Taky jsme se vydali na tamější rozhlednu na Babím lomu a pokochali se tam krásným výhledem na Brno a okolí. Dole u rozhledny stál dědeček, který nafukoval obrovské bubliny a snažil se je udržet dlouho ve vzduchu. Naše děti z něj byly opravdu unešené. Potom jsme už svižně seběhli dolů z kopce, počkali na autobus v Lelekovicích a dojeli jsme zdárně domů.
V pátek 20. května v odpoledních hodinách bylo v okolí naší skautské klubovny a v místním parku pěkně rušno. Náš oddíl, totiž pořádal v pořadí již druhou akci pro veřejnost, tentokrát nazvanou ULTIMATE SURVIVAL WORKSHOP. Zde si mohli účastníci vyzkoušet křesání ohně, naučit se zacházet s plynovým vařičem, vyrobit si miniluk, či bzučák, nebo se mohli projet na lodi na našem pohořelickém ,,Kole“ v parku. V neposlední řadě bylo pro děti nachystáno i několik lanových překážek. Všichni jsme si tuto akci užili a těšíme se na další příjemnou akci.
V pátek 22. dubna se do Židlochovic sjeli zástupci všech oddílů našeho střediska a ne jen tak pro nic za nic. Během tohoto víkendu totiž proběhlo střediskové Jamboree, tedy sraz celého střediska, a také velký střediskový závod.
V pátek, když jsme se všichni dostali na místo, tak už na nás čekala Terka s Drnem, kteří nám pomohli s ubytováním v útulné a velmi prostorné tělocvičně na ZŠ Židlochovice. Nachystali jsme si vše potřebné pro pozdější spánek, oblékli jsme se do krojů a celý víkend zahájili společným nástupem. Bylo to velkolepé. Byly zde k vidění oddílové vlajky, vlajky družin, mohli jsme se zaposlouchat do nejrůznějších pokřiků družin a také slyšet pokřiky většiny oddílů. Také pohořelický oddíl zde představil svůj nový pokřik a oddílovou vlajku.
Po tomto nástupu jsme se rozdělili na dvě skupiny: vlčata a světlušky a skauti a skautky. Každá skupina se později rozdělila ještě na menší skupinky, napříč všemi oddíly a děti se tak mohly seznámit s jinými dětmi. V těchto skupinkách si mohly děti zahrát spoustu zajímavých her, seznamovacích her i pohybových.
Když skončil herní program, tak jsme se odebrali zpět do tělocvičny. Tam jsme se převlékli do teplejšího a začal další program. Nejprve jsme shlédli krátkou scénku, kde se sv. Jiří, patron skautů a skautek, bavil s patronem vína sv. Urbanem, oba v podání vůdce střediska Korkyho a jeho zástupce Frenkýho. Po tomto krásném zpestření večera následoval zvlášť program pro jednotlivé věkové kategorie zaměřený na legendu o sv. Jiří a drakovi. Po tomto programu jsme se vydali spát.
Hned časně z rána všechny probudil pokus pohořelických rádců Hulmana a Pádla o zpěv a hru na kytaru. Všichni jsme se oblékli a vyrazili jsme ven na hřiště. Pořádně jsme se po ránu protáhli a procvičili, a to tak, že jsme se všichni rozdělili do 4 skupin. Když jsme se pořádně protáhli, tak jsme se odebrali zpět dovnitř, vyčistili jsme si zuby a vyšli jsme zpátky ven na příjemnou snídani takřka v trávě.
Po snídani jsme si všichni nabalili batůžky na celý den a vydali se na kopec Výhon, kde měl začít onen závod. Šlo nás městem opravdu hodně! Krása pohledět. Zhruba v polovině cesty se k nám připojili i skauti z Židlochovic a všichni společně jsme začali stoupat na kopec.
Na kopci jsme se shromáždili na plácku, kde začínal samotný závod, a tam jsme i celý závod zahájili. Proběhl opět krátký nástup, dozvěděli jsme se pár organizačních informací k závodu ohledně jeho průběhu
Celý závod utekl jako voda. Děti prošly všechny připravená stanoviště a statečně se popraly s nachystanými úkoly. Vyzkoušely si ošetření různých zranění, ukázali schopnost orientace v mapě, rozdělávání ohně a přípravy jídla nebo znalost skautské symboliky. Na závodním okruhu je čekal taky úkol, kde museli projevit schopnost komunikace mezi sebou, a při překážkové dráze ukázat svou fyzickou zdatnost.
Po pozdním obědě a několika veselých hrách s Pádlem, Uzlem a Klárkou přišel nástup a blížilo se vyhlášení výsledků celého závodu. Napětí stoupalo. Zůstane trofej závodu – meč svatého Jiří – ve Vranovicích? Vyhraje snad někdo jiný? Kdo bude první? Všechny otázky byly během chvíle zodpovězeny.
V kategorii našich nejmenších skautů – vlčat a světlušek – vyhrály Čekanky z Hustopečí a získaly meč sv. Jiří. Druhé místo obsadili Medvíďata z Židlochovic a třetí místo Surikaty z Vranovic. Naše družiny vlčat a světlušek se také umístily na krásných místech. Pandy skončily na 4. bramborovém místě, Kapři na 11. místě a Surikaty na 14. místě.
Druhou kategorií byli starší skauti a skautky. Mezi nimi se na prvním místě umístili Dýňáci z Hustopečí. Na druhém místě s rozdílem asi 10 bodů skončila družina Sokolů z Pohořelic. Třetí místo obsadily Vlaštovky z Židlochovic.
Nutno podotknout, že všechny družiny, všechny děti, zkrátka všichni si vedli skvěle a reprezentovali náš oddíl na výbornou.
Po vyhlášení výsledků jsme se všichni odebrali zpět na základnu, kde nás čekal táborák, opékání špekáčků, zpěv s kytarou u ohně, a také zasloužený odpočinek.
V neděli ráno jsme se po probuzení Pádlovým zpěvem a hrou na kytaru nasnídali, oblékli do krojů a opět proběhl nástup. Po nástupu vyrazila jedna skupina do kostela na mši svatou. Kdo chtěl, mohl zůstat v tělocvičně a hrát hry, zpívat s kytarou a pomáhat s úklidem. Po opětovném setkání v tělocvičně jsme se finálně dobalili, rozloučili s ostatními a vydali se k našim domovům.
Celá akce byla moc pěkná a až na pár nepříjemností se vydařila. Doufám, že příští rok se nás na střediskovém Jamboree sjede ještě více a že pohořelický oddíl v závodu opět dosáhne na vítězné příčky.
Pádlo
Fotky z akce
O druhém březnovém víkendu vyrazil pohořelický skautský oddíl na víkendovou výpravu do Moravského Krasu. V pátek odpoledne 11. 3. jsme se přesunuli do města Křtiny, kde na nás čekala krásná skautská klubovna, ve které jsme byli v průběhu celého víkendu ubytovaní. Po večeři vypukl zábavný večer plný vtipných her, např. tvorby mumií a šklebení se nad kyselostí citronu, a písní doprovázených kytarou.
Následující den jsme vyrazili s většinou účastníků výpravy na výlet. První zastavení jsme měli u Rudického propadání, kde se nám ztrácel potok před očima. Ve svahu jsme navštívili hlubokou jeskyni, ve které jsme zahlédli i netopýra. Na louce nad propadáním jsme prolezli všechny jeskyňky na zdejších vápencových skalách, zahráli si ringo a pak už jsme pádili do Rudic, kde jsme u větrného mlýna snědli svačinu a poslechli pověst O koze a pohádku O babičce Ježi. V průběhu dalšího putování jsme zastavili na okraji pískovcového lomu, který nás uchvátil svými barvami. Byly zde bílé, žluté, červené i fialové písky. Poté jsme již lesem mířili zpět do Křtin.
V sobotu se na výlet s ostatními nevydali 4 skauti, kteří měli jiný úkol. Večer nás čekal slavnostní rituál a tito skauti měli za úkol jej pro ostatní nachystat. Vyrazili na kopec nad Křtinami a ze dříví postavili pěknou hranici uprostřed kamenného kruhu. Také si vyzkoušeli vytvořit pochodeň z březové kůry, pomocí které byl pak večerní oheň zapálen, a křesat oheň. Poté si prohlédli nádherný kostel ve Křtinách a jeho zvonici a akorát se vrátila skupina z výletu.
Po pozdním teplém obědě jsme počkali na tmu a vyrazili společně na kopec. U prvního zastavení proběhlo předávání skautských šátků nováčkům a nášivek šestníkům družiny Pand Marťovi a Babičce. Pokračovali jsme tmou dál. U krmelce jsme již zformovali průvod a slavnostní chvíle mohla začít. Prošli jsme kolem svíček a dorazili do kamenného kruhu. Po zapálení ohně proběhly skautské sliby, zazněla Junácká hymna a po chvíli setrvání u ohně jsme se vydali zpátky do klubovny.
Nedělní dopoledne patřilo skautské praxi, procvičení paměti, týmovým i pohybovým dovednostem. Děti musely poslepu projít trasou za navigace svého kapitána. Neméně lehkým úkolem bylo strefování míčků a kroužků ringo do vytyčeného pole. Účastníci výpravy se také zapojili do přípravy oběda a pomáhali s přípravou bramborového guláše a svačiny. Po snězení oběda jsme již dobalili posledních pár drobností a vydali se přeplněným autobusem k domovu, kde nás vesele a s úsměvem přivítali naši rodiče.
Je 1. dubna a my se postupně scházíme v hale brněnského hlavního nádraží. Za několik minut nám jede vlak do Blanska, ale na srazu ještě chybí pár lidí. Už nemůžeme déle čekat a tak nasedáme do vlaku bez asi tří skautů. Vlakem jedeme asi půl hodiny a cesta nám rychle ubíhá. Za chvíli vystupujeme v Blansku a přesedáme na autobus, který nás zaveze až do Ostrova u Macochy, kde je náš cíl. V Ostrově vyjdeme menší kopec a jsme na místě – na zdejší faře. Zde nás už vítá skaut jménem Frenký s ostatními a provádí nás farou. Sundáváme si batohy a tvoříme z menších matrací a podsedáků jednolitou postel na zemi jedné místnosti na faře. Dojídáme se večeřemi z domovů. Poté si nás Frenký svolá do „ložnice“ a vysvětlí nám program. Jelikož jsou mezi námi i tací, které jsme ještě neviděli, představíme každý sebe. Následně máme napsat na papír tři věty o sobě, aby jedna z nich nebyla pravdivá. Potom chodíme mezi sebou a říkáme si navzájem svoje tři věty a musíme uhádnout nepravdivou větu protějšku. Po téhle aktivitě si bereme šátky a baterky a jdeme ven na dvůr fary. Tam se rozdělíme do tří skupin a organizátoři Verča s Pavlem nám vysvětlí svoji hru. Sbíráme symboly svojí skupiny, dokud jich nebude sedm. Až jich máme sedm, vydáme se za Verčou, která nám přičte bod, ale cestu nám ztěžují ostatní spoluhráči tím, že nám mohou vytrhnout šátek zastrčený za pasem a my se musíme jít oživit a ztratíme symbol, samozřejmě jim můžeme škodit stejným způsobem my. Po této vyčerpávající hře se vracíme dovnitř, kde vymýšlíme krátkou básničku o naší skupince. Poté už jen v klidu klábosíme, zpíváme u kytar nebo se ukládáme ke spánku.
Na druhý den se probouzíme a posnídáme cereálie. Zanedlouho se dozvídáme, že půjdeme na dopoledne na výlet a máme si zabalit. Po chvíli si Pavel vždy vezme jednu skupinku k sobě a sdělí jim, že je čeká závod se stanovišti na téma Kytice. Zároveň také skupinku upozorní, že na jednom ze stanovišť budeme muset vyrobit světlo bez mobilu nebo baterky a tak se na to máme připravit. Ještě si zabalíme svačinu a odcházíme. Na cestě nacházíme několik stanovišť, kde nás vždy čeká úryvek básně ze sbírky Kytice a pokyn k úkolu. Například musíme hledat diabolky v temné jeskyni bez použití mobilu či baterky, přebalovat dítě v bavlněné plence nebo vyrábět nějaký užitečný dárek z přírodnin pro obyvatele Ostrova. Závod končí na faře, kde je poslední stanoviště. Zde musíme sníst sladkokyselou rosolovitou hmotu a potom jdeme do temného sklepa. Ve sklepě narážíme na játra, ve kterých je zapíchnuta smotaná zpráva. Čteme si zprávu, kde je jenom trollface a to je konec hry. Poté obědváme u ohniště na dvoře fary. Jelikož jsme unavení, dlouho odpočíváme venku na sluníčku. V následujícím programu nám Terka řekne něco o plánování a kolektivně si zkoušíme plánovat program na skautský rok. Pak nám Frenký osvětlí pojem střediskový sněm a ukáže nám hierarchii celé naší organizace. Mezitím vůdcové oddílů připravují oheň na večerní obřad. K večeru ještě s Frenkým probíráme vizi našeho střediska na další období. Potom se navečeříme a oblékáme se do krojů. Vyjdeme na dvůr a rozestavíme se okolo ohniště. Terka vykřeše oheň. Obřad zahájíme zapálením svíček, symbolizující oddíly, od lucerny, symbolizující středisko. Potom každý oddíl zakřičí svůj pokřik. Při obřadu si také řekneme, co nás za poslední rok ve skautu nejvíc potěšilo a na co se nejvíc těšíme. Po skončení obřadu může každý zůstat u ohně a bavit se potichu zde, nebo odejít dovnitř, kde hrají kytary. Konec dne je opět pozvolný a postupně se všichni uložíme ke spánku.
V neděli si někteří přivstávají, aby stihli mši. Ostatní mohou spát až skoro do snídaně. Po snídani se účastníme táborových rad. Potom nám Frenký řekne, jak oslovit a informovat civilisty o skautské organizaci. Následně Pavel s Verčou vyhlásí výsledky závodu. Závod vyhrála skupinka Terky, Toma, Magdičky a Verči. Výherci dostanou zdarma jednu lasergame. Pak vyplníme zpětnou vazbu a naobědváme se. Postupně uklidíme celou faru, a odcházíme na autobus.
Na této akci náš oddíl také oficiálně představil historicky první oddílový pokřik. Tento pokřik jsme vymýšleli velice dlouho a snažili jsme se dát do hromady zvučná slova, která se lehce naučí i nejmenší děti.
Znění pokřiku:
Ignis musí pořád plát, nesmíme to nikdy vzdát.
Pavel Hulman
O podzimním víkendu 13. – 15. 11. 2015 se vydal pohořelický skautský oddíl na výpravu. V pátek se sešlo 17 natěšených skautů na autobusovém nádraží v Pohořelicích a vyrazili autobusem do Vranovic. Ve vlaku vesele zpívali za doprovodu kytary a vymýšleli variace na píseň Skákal pes přes oves. Již za tmy dorazili do Doubravníku a po pár minutách chůze dorazili ke klubovně místního oddílu Robinsoni. Po ubytování a večeři čekala děti stezka odvahy v okolí klubovny. Před večerkou proběhlo ještě povídání o tom, jaký by měl skaut být a poté jsme se již odebrali do spacáků.
Hned po snídani se skauti oblékli, vzali svačinu a vyrazili s Gábim a Pádlem na výlet do nedalekých Nedvědic. Cesta vedla lesem a byla celá krajina byla ponořena do opadaného listí. Během cesty si zahráli spoustu her jako třeba oblíbené nálety nebo hutututu. V Nedvědicích na hřišti stihli zahrát ještě fotbal a poté již spěchali na nádraží odkud se opět vrátili do Doubravníku.
Mezitím zůstali v klubovně dva skauti se mnou a Pavlem a po odchodu kamarádů jsme vyrazili hledat místo na večerní slavnostní oheň. Doporučené místo jsme úspěšně našli, našli a umístili kameny na okraje ohniště a postavili z připraveného dříví pyramidu. Následně jsme se vrátili do klubovny a uvařili pro všechny k obědu rizoto. Jakmile se naši kamarádi vrátili, zbaštili jsme oběd a měli polední klid, ve kterém jsme mohli hrát na klavír, fotbálek a využívat další možnosti zdejší klubovny. Odpoledne jsme si již všichni společně zahráli židličkovanou, ahoj pepo a jiné hry.
Večer nás již čekal slavnostní oheň. Po setmění jsme se vydali na vrchol kopce nad Doubravníkem, kde na nás čekalo nachystané ohniště. V průvodu jsme prošli připravenou cestou vytyčenou svíčkami a rozestoupili se okolo ohně. Za účasti státní vlajky, knihy Základy junáctví a členů oddílu složil skaut Babi svůj slib vlčat. Vyřčením těchto slov se zavázal býti dobrým skautem a my mu držíme palce, ať se mu to daří co nejlépe. Po skončení obřadu jsme zůstali ještě chvíli u ohně a sledovali dohořívající uhlíky a poté jsme se vydali zpět ke klubovně. Večer jsme pak zazpívali skautskou večerku a ulehli ke spánku.
V neděli ráno jsme se po snídani sbalili. Venku bohužel pršelo, a tak dopoledne jsme strávili v klubovně a hráli městečko Palermo. Po úklidu klubovny a obědě jsme se již vydali na nádraží a vyrazili k domovu. V Pohořelicích na nás již čekali rodiče a s pocitem vydařené výpravy jsme se všichni odebrali domů.
Tereza Černá
V sobotu 10. října se setkalo 24 skautů a skautek z Pohořelic na autobusovém nádraží, aby prožili chladný, ale jinak krásný podzimní den v přírodě. Udeřila osmá hodina a my jsme nastoupili na autobus do Znojma, odkud jsme dalším autobusem dojeli až do vesnice Podmolí. Tady konečně začínalo naše putování přírodou. Vzali jsme batohy na záda a hurá na cestu. V průběhu putování nás čekalo mnoho her, např. semaforová honička, candát, čáp ztratil čepičku, nálety, šelma a další. Nejvíce však budeme vzpomínat na krásu podzimní přírody, výhledy na meandrující řeku a úžasnou atmosféru.